OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN. Priekopníci, ktorí majú svoje miesto v hudobnej sieni slávy dávno vyárendované, a predsa sa stále neprepli do komfortného stavu udržovania kultového statusu, slávia neuveriteľných 25 rokov. Prvý aprílový deň, údajne na deň presne po štvrťstoročí odo dňa založenia kapely, zavítal Blixa Bargeld do viedenského Gasometra, stavby, ktorá sa ako máloktorá k EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN hodí viac. Komplex štyroch priemyselných budov zo začiatku dvadsiateho storočia disponuje hypermoderným interiérom kombinujúcim nákupné centrum a kultúrny multiplex – rovnako ako v tvorbe berlínskej legendy ide o symbiózu staromilských (aj keď nie až tak dávno ešte moderných) prvkov a súčasných technológií.
„Rúcajúce sa novostavby“ začali svoje vystúpenie po krátkom Blixovom preslove k meškajúcim divákom skladbou „Ich gehe jetzt“, prvou na stále aktuálnej doske „Perpetuum Mobile“. Počas vyše dvojhodinového koncertu, rozdeleného dvadsaťminútovou prestávkou na dve časti, odohrali EN to najlepšie z novšej tvorby. Nechýbala skvelá, dynamická reflexia súčasného uponáhľaného sveta „Perpetuum Mobile“, autoportrét s rannou kocovinou „Selbstportait mit Kater“, krehká „Sabrina“, kontrastná, nežná a v refréne explodujúca „Redukt“ či kritikou často odsudzovaná, ale na koncerte skvele fungujúca, popová „Youme & Meyou“. Došlo i na rozsiahle pripomenutie čisto industriálnych začiatkov z prvej polovice osemdesiatych rokov (patričnej odozvy sa dočkalo „smädné zviera“, legendárny dychový nástroj a jeden z vynálezov skupiny) či albumu „Ende Neu“, symbolizujúceho začiatok novej etapy v kariére EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN.
Ale nechcem, aby tento report bol výčtom odohraných skladieb, okorenený suchými faktami a detailami z ich prevedenia. Hudba EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN v živom prevedení totiž ohúrila niečím iným. Industriál ako taký má punc ťažko prehryznuteľného štýlu, často totálne amuzikálneho. A keď si človek listuje bookletom súčastných CD Berlínčanov, nemôže si nevšimnúť nástrojov ako „zosilnená kovová struna“ či „vzduchový kompresor“, v ostrom kontraste so zvukovou čistotou a doslova uhladenosťou skladieb. A kľúč k EN tkvie práve v ich live výkone. Odhliadnúc od faktu, že štyridsaťšesťročný Blixa Bargeld, charizmatický faustovský elegán v obleku (a bosý s čierno nalakovanými nechtami) zvláda svoje zamatové party doslova dokonale, že tradičná sekcia Jochen Arbeit (gitary) a Alex Hacke (basgitara) šľape ako hodinky, pohybujúc sa od decentného vybrnkávaného podmazu cez novovlnnú postpunkovú smršť až po hlukové väzbenie, ku ktorému dopomohlo občasné použite zapnutého vibrátoru, gro koncertného zážitku mala na svedomí perkusná sekcia Andrew Chudy (a.k.a. N. U. Unruh) a Rudolf Moser. Pod ich rukami, resp. paličkami prešli novodurové trubice, kovové struny, pokrkvané krabice, bandasky, plechy, kompresor, šuštiace igelity, nákupný vozík v duete s brúskou, odpadky i rafinovane vymyslené a skonštruované nástroje, pričom každé cinknutie, všetky zvuky či tóny mali svoje presné miesto. Kým mnoho industriálnych kapiel zakrýva hlukom svoju bezradnosť, EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN sú stále o muzike, o „pesničke“ ako takej. Voľný priechod invencii si podáva ruku s inštrumentálnymi schopnosťami a z Blixu Bargelda a spol. robí jedných z apoštolov novej hudby, ktorá neváha opustiť (alebo presnejšie rozšíriť) tradičnú formu a pritom si nepomáhať nestráviteľnými a samoúčelnými pokusmi šokovať a upútať za každú cenu. O pedantnosti svedčalo skvelé naladenie aj tých najobskurnejších nástrojov i zvuk, ktorý bol doslova bezchybný.
Celý koncert okrem slávnostnej atmosféry dýchal radosťou celého ansámblu, radosťou z hrania, ale i hrania sa, jednou „dospelou“, umeleckou, druhou typicky detskou. NEUBAUTEN sa vyhli akýmkoľvek technickým problémom, takže Blixa ostal v skvelej nálade počas celých dva a pol hodiny vystúpenia, a publikum to rado opätovalo („spevácky“ výkon divákov pri „Was ist ist“ pochválil aj sám „maestro“ Hacke). Bez toho, aby som porovnával, rozoberal či analyzoval aktuálnu formu EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN musím konštatovať, že viedenský koncert sa vydaril náramne. Svedčal o tom počet ľudí, ktorí neváhali investovať nekresťanských 25 € do dvojcédéčka so záznamom koncertu, ktorý bol k dispozícii už 10 minút(!) po jeho ukončení. A o niečom svedčí aj to, že som sa kúpe neubránil ani ja.
Klobúk dolu.
Playlist:
1. časť: Ich gehe jetzt, Yü-Gung (Fütter Mein Ego), Dead Friends (Around The Corner), Redukt, Z.N.S., Youme & Meyou, Neun Arme/Die Nacht, Haus der Lüge, Armenia, Rampe, Befindlichkeit des Landes
2. časť: Ein leichtes Säuseln, Salamandrina, Sabrina, Perpetuum Mobile, Sehnsucht, Draussen ist feindlich, Selbstportrait mit Kater, Was ist ist, Ende Neu
Prídavky: Grundstück, Kalte Sterne, Alles
Alles Wieder Offen (2007)
Palast der Republik (DVD) (2006)
Perpetuum Mobile (2004)
Silence Is Sexy (2000)
Ende Neu (1996)
Tabula Rasa (1993)
Haus der Lüge (1989)
Fünf Auf der Nach Oben Offenen Richterskala (1987)
Halber Mensch (film) (1985)
Halber Mensch (1985)
Zeichnungen des Patienten O. T. (1983)
Kollaps (1981)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.